Letos jsme se opět Mirek a já (Pavlína) zúčastnili orientačního závodu dvojic Bike Adventure 2010 tentokrát ve vojenském újezdu Brdy, jako tým Hřebena-Menclíci.
Jelikož není kategorie přívěsných vozíků a předpověď počasí nebyla ideální zanechali jsme Míšu doma babičce a vyrazili směrem do Spáleného Poříčí, poblíž kterého bylo centrum závodu, přesně u Těnovické skály. Jako již tradičně ihned po našem příjezdu začalo pršet a tak jsme rychle postavili stan, abychom nespali v úplném mokru, a vyrazili jsme na prezentaci, kde jsme obdrželi důležité mapy se zakreslenými kontrolami a čip. Občerstvili jsme se pivkem, zalepili mapu, chvíli jsem to ní koukali (což bylo asi k ničemu) a šli jsme se vyspat na sobotní etapu. Páteční noc byla dost hrozná, jelikož foukal vítr a pršelo, takže vyhlídky nebyli nijak pěkné. V sobotu ráno sice nepršelo, ale obloha byla zatažená a rozhodně se to nemínilo zlepšit. V 10:45 jsme nastoupili na start a vyrazili jsme na šesti-hodinovou etapu. Po startu jsme dostali bodové ohodnocení kontrol, rychle jsme se dohodli na postupu a směru cesty a vyrazili vstříc kopcům, dešti a větru. Déšť nás provázel téměř celou sobotní etapu, střídalo se to mezi prudkým deštěm a mrholením, takže do cíle jsem dorazili pořádně promočení, ale štastní, že už jsme zpět a v časovém limitu. V průběhu jsem museli cestu trochu zkrátit, jelikož další kontrolu za 80 bodů bychom už asi nedali (samozřejmně se to neobešlo bez výměny názorů a utopením mého kola v louži, která mě překvapila svojí hloubkou:-) ). Nasbírali jsme celkem 310 bodů a v sobotu jsme skončili na 65. místě ze 143 smíšených párů.
Výborná je historka ze sprchování. Po dojezdu jsme se nutně museli najíst, jelikož už jsme oba jeli na rezervy a tak jsme šli rychle udělat polévku a ohřát konzervu do stanu a nadlábnout se! Poté jsem se vypravili do sprch. Ve sprchách mě pobavili nápisy "Teplá voda", která tam samozřejmně nikde nebyla a hup do sprchy. Ejhle jaké překvapení, když jsem úplně namydlená zjistila, že voda přestala téct!!! Naštěstí jsem si stihla spláchnout hlavu, takže po marných pokusech spustit vodu v jiných sprchách, jsem pěnu z těla otřela do ručníku, oblékla se a šla se podívat jak je na tom Mirek. Ten stál pouze v ručníku a notné dávky pěny přede dveřmi pánských sprch a divil se kde je voda. Za chvíli dorazil nějaký pán, který věděl co stím, ale sdělil nám, že voda došla a další bude až další den v sedm ráno :-( Naštěstí se pak ještě pokusil posunout čerpadlo níž a tak voda ještě tekla a Mirek měl možnost si spláchnout všechnu pěnu ze svého svetru :-), čehož také využil!!!
Večer jsme si opět dali nejlepší iontový nápoj na světe - pivo a hurá do stanu zregenerovat tělo na další - nedělní etapu.
Nedělní ráno bylo mnohem lepší - pofukoval sice studený větřík, ale svítilo sluníčko a tak jsme stihli před startem usušit boty a zbytek mokrých věcí. Tentokrát jsem startovali v 10:03 a čekala nás "pouze" čtyř-hodinová etapa. Opět jsme po startu obdrželi body kontrol, zvolili jsme směr Třemšín a po cestě posbírat pár kontrol a hurá na to. Tedy hurá, cyklistům jistě nemusím říkat, že po předchozím dnu v dešti jsem měli oba pořádnýho vlka a tak sedět na sedle teda nebylo nic moc...
Trasu jsme vybrali dobrou, závěr výjezdu na Třemšín byl  maso, ale dali jsem to oba! Pak nás čekal krásný sjezdík, pár kontrol ve vojenském prostoru  po super rovině, takže jsme ve slušném tempu do hodiny stihli dojet do cíle a ještě jsme měli deset minut rezervu. Nasbírali jsem 200 bodů a celkově se tak umístili na 69. místě. V sobotu už smíšených párů bylo jen 133, takže celkem 10 párů z různých důvodů závod nedokončilo.
My jsme s výsledkem byli spokojeni s ohledem na to, že jsme nakonec závod jeli neplánově ve "třech" a Míša ten třetí pasažér není...:-)
Příští rok, pokud nám to vyjde, se zúčastníme znovu, jelikož tento závod se už pro nás stal tradicí.