V úterý 1.5.2007 proběhl náš oblíbený MTB závod a opět za účasti našich družstev.

"MTB Hřebena H" - ve složení

Petr Novák

Petr Misera

a nováček, který úspěšně nahradil loňského smolaře Davida - Mirek Havlíček.

"Hřebena" -
Pavlína Menclová

, Miroslav Mencl (nakonec se ze zdravotních důvodů mohl připojit jen jen jako doprovod a fotograf), Pavel Fišer, Láďa Štercl, Martina Šterclová.

Nyní popíšu co se dělo v družstvu "A" čili "MTB Hřebena H" - protože o ostatních jsem toho moc nevěděl - jen že Menclovi již dlouho bojovali s nějakou chorobou (ostatně já také).

Počasí nám celý dlouhý víkend přálo, a tak jsme s Péťulkou ještě v sobotu a v neděli najížděli nějaké kilometry a hlavně kopce v okolí Slap, protože jsme to před tím nějak nestihli, nebo co?
Pondělí jsme si naplánovali jen odpočinek a večer jeden špekáček a jedno pivo u příležitosti pálení čarodějnic.

V úterý ráno jsme plni očekávání naházeli kola do auta a s rezervou jsme vyrazili vstříc závodu.
Na startu jsme se potkali se všemi z našeho druhého družstva, vyřídili jsme formality ohledně čísel (Mirka jsme museli ještě přehlásit z kategorie ženy 1 do kat. muži 2 a odpárat mu koncovku -ová) a již jsme se řadili do balíku.
Nervozita stoupala a já měl hlavně obavy, aby jsme se udrželi pohromadě, neb jsme se domluvili, že mi tři pojedeme pohromadě a hlavně, že nebudeme závodit (to je na závodě docela blbost)
Úvodní tlačenici jsme zvládli bez větších problémů a dokonce pohromadě, pak jsme si společně vyšli první dva kopečky ( i když jsme se snažili být co nejvíc v sedle, ale ostatní byli proti).
Když se to začalo trhat a my měli více klidu a prostoru, tak koukám Péťulkovi na zadní kolo a ejhle - defekt. Docela brzo asi na 6 km. Nečekáme a nacvičenými tahy (to jsme také dost trénovali) rychle přezouváme, jen se ještě během práce domluváme s Mírou, aby nečekal a jel dál. Po nasednutí a ujetí párset metrů, zjišťuji, že jsem tam nechal brýle a tak rychle obracím a beru si je z ruky kolegy, který již měl radost a nandaval si je na hlavu - a teď již opravdu jedéém.
Šlo nám to celkem bístro, a tak po pár km opět předjíždíme ty samé co jsme předjeli po startu - to nám dodává sebevědomí a pomalu ale jistě přidáváme na tempu. Po dalších ca 15 km, kdy se nám jelo celkem dobře a stále jsem předjížděli, cítím ten známý, vlnivý pohyb pod sedlem a taky že jo - defekt - teď prozměnu já. Takže již s rutinou ty samé známé tahy montpák a pumpičky... Po nafouknutí a upevnění zadního kola kolo opět odepínáme, protože se nám v jednom místě špatně usadili pneu v ráfku. Naštěstí si toh Péťa všiml, jinak hned následoval pěknej sjezdík a to by asi byl mazec.
Ještě před Ondřejovem opět předjíždíme (již po třetí) většinu známých obličejů a dresů. Na začátku Ondřejova si na nás pořadatel vymyslel pěknou pasáž mezi vilkami - ulicí, kterou jsem si přejmenovali na KOLMOU.
Na občerstvovačce jen v podstatě přibrzdíme a uháníme dál do klidnější pasáže.
Cestou stále vyhlížíme Míru, ale je pravda, že dva defekty je docela dost velká ztráta a navíc Míra se chytil různých skupinek a prý se mu jelo parádně.
Mezi 30. - 40. km se nám jede báječně a pokračujeme ve stíhací jízdě (co na tom , že již na Ondřejově jsem věděl, že vítěz si již dáva guláš a pivko).
Po 40. km mě začínají chytat křeče do obou lýtek, což je nepříjemné, a tak do sebe peru tablety enervitu a snažím se dodržovat pitný režim. Navíc Péťa pomalu opouští pozici tahouna a začínám posluchat, že se na to může vys.... Ani mé informace, že je to již kousek s přidanou přesnou vzdáleností ho moc neuklidňují. Navíc mé informace o zbývajících km nejsou moc přesné, protože s podstatnou změnou trati se asi o 5 km zvedla délka ze 47 na 52.
Tak ještě poslední kopec, pak Klokočná a hodně rychlý sjezd dolů, kde předjíždíme i Pavlínu, prudký výjezd ke kostelu a je to!!
O umístění se nebudeme bavit, to si každý můžete najít v oblíbených odkazech, ale hlavní je pocit a já jsem cítil, že já i celé naše družstvo bylo spokojené a o to šlo!!

Naše druhé družstvo, které mělo podstatně větší ambice, dopadlo o poznání hůř.
Pavlína, poznamenaná nemocí asi moc spokojená nebyla - ještě jednou se omlouváme za předjetí v posledním sjezdu - to nepotěší.
Pavel Fišer po dvou defektech nemohl (podobně jako mi) pomýšlet na lepší umístění, ale nejhůře dopadla Martina, která v jednom ze sjezdů ošklivě spadla a skončila se zlomenou klíční kostí a otřesem mozku v Benešovské nemocnici. Dnes je již po operaci a asi už se těší na další sportovní úspěchy (vloni zde byla v ženách na 4.místě)
A Láďa jako správný manžel samozřejmě závod nedokončil a pomáhal při ošetření.
Tím pádem jejich družstvo nemohlo být evidováno ve výsledcích.

Ale aby jsme nskončili tak pesimisticky, tak ani v tombole jsme nic nevyhráli!!

Tak zase příště
Váš Petr