1. května 2008 jsme se již tradičně vypravili na cyklistický závod „POSÁZAVSKÁ PADESÁTKA“. Tentokrát jsme se nechtěli pouze zúčastnit, ale vyhrát a tomu jsme podřídili vše. Jelikož jsme na trénink měli od začátku roku 4 měsíce, tak jsme stačili do závodu najet minimálně 100 km – bohužel to není moc přesný údaj, ale více si z našich výletů nepamatuji, protože jsme snad pokaždé skončili v oblíbené hospůdce v Zahořanech. Několikrát jsme dorazili až k hotelu René, což se dá letos považovat za značný úspěch. Úspěchu v závodě jsme podřídili opravdu vše, dokonce jsme upravili termín pro tradiční pálení čarodějnic, abychom se na trase nepotýkali s bolestmi hlavy a podobnými problémy (viz. článek ČARODĚJNICE 2008).
Bohužel ne všechno vyšlo tak, jak jsme si naplánovali. Již když jsme se 30.4. sešli a začali si povídat o naší individuální přípravě, zjistili jsme následující:

Petr – šílená bolest ramene po pádu z kola ve sjezdu při posledním cyklistickém výletu

David – bolest kolena se zdá být trvalou a to i přes několik prodělaných operací

Mirda – díky bolesti zad se nemůže narovnat a když se narovná, tak se zas neohne, otáčet se může pouze celý

Peťulka – relativně v pořádku, až na bolest v kyčli a skutečnost, že mu doktoři dnes (30.4.) zakázali jízdu na kole a to až do odvolání

Venca – mohl nás zachránit, ale výjimečně nedokázal ovlivnit události středečního večera a tak se nedostal do úplně ideální formy

Ráno jsme vstávali s dostatečnou časovou rezervou, aby nás vůbec nic nemohlo překvapit. Podařilo se to téměř všem – jak už jsem uvedl dříve, Vencovi nevyšlo úplně všechno, co si předsevzal a tak jsme vyjížděli s ½ hodinovou ztrátou. Vše jsme však bez problémů stihli a na startovní čáru se postavili včas.

David ještě na startu sehnal v našem podpůrném týmu nějaké tabletky, které zaručeně tlumí bolest a dostávají člověka do absolutní pohody a tak se nemusel bát příchodu nějaké bolesti. Bylo oficiálně nahlášeno, že start bude odstartován odpočítáváním a tak nikdo na startu nezaspí. Došlo však k malé změně a závod byl odstartován velice tiše a tak nás trošičku zaskočilo, že před námi začínají řídnout zástupy závodníků a přesouvají se velice rychle někam před nás a to zrovínka po směru závodu – jaký to pech. V tuto chvíli nám začalo být zcela jasné, že se nevyhneme tlačení našich nablýskaných kol v prvním stoupání v tomto závodě. Jedná se o celkem úzký úsek, kde si jen málokterý závodník uvědomí, že sesednutím z kola a neuhnutím na stranu, spustí řetězovou reakci sesedání z kol a totální nemožnost ucházet se o stupně vítězů. Vzhledem k tomu, že proti minulému ročníku, startu závodu předcházelo dosti deštivé počasí, sesedala spousta závodníků a tak i my jsme byli nuceni kolo tlačit i když jsme byli odhodláni jet vše.

Protože jsme si díky ukvapenému startu nestačili stanovit pevnou taktiku závodu, náš tým se téměř okamžitě po nasednutí na kola roztrhal a až na krátké okamžiky jsme jeli každý na své triko. Pravděpodobně i díky tomu jsme závod nedojeli na vysněných prvních pozicích. Díky tomu Vám nedokáži zde uvézt přesně to, s čím se jednotliví závodníci na trati setkávali, ale s pár zážitky se během závodu setkali všichni z nás. Pro přiblížení atmosféry závodů těm, kteří se podobných akcí nezúčastňují, zde uvedu několik situací, se kterými se závodníci našeho kalibru celkem často a přitom velice neradi potýkají:

· Už jste někdy několik hodin slyšeli v hlavě melodii, která je velice krátká, proto neustále se opakující a Vy se jí nemůžete zbavit? Stává se to celkem často všem z nás. Tentokrát to nejvíce odnesl Venca. Prosím Vás, abyste před ním nikdy nezpívaly písně: „ Když se zamiluje kůň“, „Už troubějí na horách jeleni“ atd. – zřejmě nemá rád zvířátka!

· Představte si, že se cítíte ve vrcholové formě, jste mladí, krásní, nadějní sportovci s dobrým vybavením a celý závod Vás předjíždějí starší, ne tak hezcí závodníci, kteří závod jedou na své „ukrajině“ pouze proto, že zrovna nedávají nic v televizi a oblíbené restaurační zařízení ještě není otevřeno.

· Celou věčnost se snažíte předjet dívku na kole, o které si myslíte, že je více modelkou než závodnicí a když se Vám to nakonec podaří, zjistíte, že pouze čekala na své kamarádky a v okamžiku, kdy ji dojedou, se Vám velikou rychlostí začnou ztrácet v dálce a Vy jste opět sami se svou oblíbenou písničkou.

Jinak se nám celý závod jel moc pěkně a nebýt několika pěších úseků. jejichž důvod jsem již uvedl, mohli jsme závod dojíždět na čelních pozicích a být hvězdami světoznámých barevných magazínů. Bohužel se tak nestalo. Všichni z nás se dočkali nemilého překvapení kolem 40. kilometru (u Davida 30. kilometru), kdy jsme si uvědomili, že už nemůžeme hýbat nohama. V takový okamžik začínáme proklínat naše návštěvy restauračních zařízení již po několika málo ujetých kilometrech a uvědomujeme si, že více než 40 kilometrů jsme ujeli naposledy při minulém ročníku tohoto závodu.

Již Vás nebudu déle napínat – dojeli jsme. Dokonce jsme zjistili, po přepočítání v cíli, že všichni a to bez jediného defektu – drobnosti jako pády z kola nepočítám, protože všichni, které to postihlo, mohli okamžitě naskočit zpět na kolo – naštěstí ale nebylo nutné servisovat kolo – drobné výjimky jako páčení zaseknutých brzdových špalků, nemá cenu zmiňovat, protože díky našim zkušenostem se jedná o pouhé vteřinky servisních prací.

Před tím, než zde uvedu výsledky bych ještě jednou rád zdůraznil, že oproti minulým ročníkům byl terén velmi rozmáčený a proto lze jen velmi těžko srovnávat výsledky tohoto ročníku s těmi minulými. Trať byla v roce 2006 dlouhá 47 kilometrů a v letech 2007 a 2008 prodloužena na 53 kilometrů.

Výsledky posledních ročníků:

Děkuji všem závodníkům za jejich účast a pomoc při propagaci tohoto krásného sportu, kteří svými výsledky ať chtějí nebo nechtějí, přispívají k propagaci naší skvělé osady HŘEBENA. A v neposlední řadě všem co nás podporují nebo alespoň akceptují naši častou nepřítomnost doma, když zrovna trénujeme.