To byl MASAKR, aneb po stopách Šumavské padesátky

Na sobotu 18.července, jsme měli naplánováno, že se připojíme k vyjížďce, která se měla jet místo 1.ročníku závodu Šumavská 50 , který byl zrušen.

Protože jsme nechyběli vloni na startu nultého ročníku, tak jsme moc dobře věděli, co nás čeká – vzpomínám si, jak jsem po projetí cílem říkal, že to již nikdy nepojedu, nebo ne bez lepší přípravy – což se opět nestalo – a zase jsem tady!!

Sobotní probuzení do deštivého rána nám dávalo naději, že se nepojede. Jak déšť přecházel v liják, tak ta naděje sílila, ale Čéřa, jakožto pořadatel, v cyklistickém, odcházející si pro kolo, nám trochu zmrazil úsměv.

Nejvíc nás asi vyhecovalo, že nám Čéřa nevěřil, že pojedeme.

 A tak i když nás holky přemlouvali, že v tomhle počasí je to o zdraví atd., přece jenom jsme se začali oblékat. Problém byl v tom, co na sebe (navíc jsme toho moc neměli), ale nakonec to každý vyřešil podle svého nejlepšího uvážení a jelo se!

Jen ještě popíšu to počasí – vytrvalý liják - jak jenom vidíte provazy vody, vítr a teplota okolo 10°C. Když k tomu přidáte, po letošním „krásném“létu, dlouhodobě podmáčený terén, tak co z toho asi může vyjít?? Kam to jedeme?? Proč, proboha??

 Po asi 5 km přejezdu dorážíme na start již totálně promočení. K našemu údivu tu nečeká jen Čéřa, ale ještě další dva blázni.

Po chvilce debat vyrážíme ve složení :

Čéřa jako pořadatel, já (Petr), David a Venda za Hřebena + Mirda Havlíček jako Hřebena – host, plus další dva účastníci = celkem celých 7 ks !

Čéřa na úvod trochu mění trasu, ale po chvilce se napojujeme na tu původní, jejíž vrchol s výživným stoupáním na hrad Kašperk si nemůžeme odpustit.

Asi v půlce děláme občerstvovací zastávku v Nicově – tam to bylo moc povedený!! Děkujeme panu vedoucímu za ochotu a za to, že nás vůbec nechal vstoupit - během naší návštěvy asi stokrát vytíral a pořád s úsměvem.

Potom opět pozměněnou trasou stoupáme a stoupáme a stupáme až do cíle na Churáňov.

Nezůstala na nás sice nit suchá, možná proběhne i nějaká ta rýmička, ale ten nádherný pocit, že jsme byli pravděpodobně jediný bikeři na celé Šumavě, ten stál za to !!

Takže Čéřo, děkujeme a za rok snad znovu !!

PS: Největší body si připsal Mirda, když po ujištění, že z Churáňova jistě trefí domů (ca 5 km), celý radostný zapoměl zahnout a po 15 km (i přes telefonickou navigaci jménem David -  pravda ne zcela jistou) ukončil svojí šumavskou pouť pod slunečníkem před pekárnou na Kvildě (ca 12 km domů), kde vyčkal příjezdu záchraného vozidla jménem Čéřa.

PS2: Za odměnu dostal druhý den za záda vozík s Kájinou a vytáhnul si ho hezky až na Knížecí Pláně a zpět - to aby ho zase nenapadlo někam uhnout, nebo naopak neuhnout.

Jo a klobouk dolů před Terkou, která to na Knížecí vydupala sama !!

Váš předseda